Naše celosvětová polyvagální rodina se rozrůstá. A rosteme napříč všemi kontinenty. Náš mateřský Polyvagal Institute se také rozrůstá – personálně, protože s novými mezinárodními partnery přicházejí také nové výzvy pro koordinaci práce nás všech. Není to jen o kurzech a vzdělávání, není to jen o tlumočení a překladech stovek stran a stovek hodin výukových materiálů do rodných jazyků partnerských institutů. Je to hlavně o společné vizi, o společném záměru, který máme. Na tomto mezinárodním týmu se mi nejvíce líbí naše sounáležitost a způsob komunikace, která je maximálně respektující, otevřená a vstřícná. To je pak radost pracovat v takovém týmu.
Ti partneři, kteří už jsou daleko před námi – např. kolegové a kolegyně z Polska, Belgie, Francie, Německa atd. jsou velmi vstřícní a ochotní podělit se s námi nováčky o cenné rady v přípravě výukových kurzů, překladů atd. Všechny dovednosti a „vychytávky“ jsou sdílené, navzájem se podporujeme v tom, co je funkční a užitečné, tady neplatí to, že si musí každý tu svoji cestu vyšlapat sám. Ne. Je to nádherná tvořivá práce, otevřená novým způsobům, respektující potřeby a zvláštnosti každé místní komunity.
Vždy, když máme společnou „poradu“, moc se na ni těším. A i když nerozumím všemu – a velmi oceňuji přítomnost Katky Wroblowské, pro kterou je angličtina druhým rodným jazykem – stačí vnímat ty energie, to sdílení, koregulaci a vyladění pro společnou věc. Tohle je pro mě nová zkušenost – tento přesah týmové práce, která ukotvuje nové paradigma.
Není to jen módní či novátorský směr, tahle nauka o bezpečí, věda o tom, jak se můžeme znovu cítit dobře.
Polyvagální teorie se vším, co přináší do našich životů, je významným milníkem v poznání, jak fungujeme jako vztahové bytosti. Přináší nám tolik potřebnou orientaci v našem prožívání, reakcích, rozhodování. Gabor Maté, Peter Levine, Bessel A. Van der Kolk a další odborníci na trauma nám ukázali, jak pochopit podmíněné vzorce chování, jak přijmout sebe sama a jak velký význam pro naše uzdravení má soucit, bezpečí a přítomnost druhé lidské bytosti. Dalo by se říci, že nauky o traumatu nám sdělují to důležité za A). A to důležité za B) – tedy jak s tím nakládá naše biologie a proč se nám to děje tak, jak se nám to děje – to ukazuje polyvagální teorie. Bezpečí je autonomní stav, ne kognitivní proces.
A protože je polyvagální teorie v tomto ohledu funkční, orientující a užitečná, „prosakuje“ do všech činností a profesí, všude tam, kde je kontakt s člověkem a kvalita vztahů prioritou. V terapii, v medicíně, v sociální oblasti, ve školství a vzdělávání, v personální oblasti, ve firmách a institucích, ale hlavně doma – v rodinách a rodinných komunitách. Ale tím nejdůležitějším vztahem je vztah k sobě. A pro seberozvoj jsou polyvagální přístupy nenahraditelné.
