Skip to main content

Polyvagální teorie je neurobiologická teorie vyvinutá Dr. Stephenem Porgesem, uznávaným neurovědcem a psychologem.
Teorie byla poprvé představena koncem 90. let 20. století a od té doby si získala značnou pozornost v oborech, jako je psychologie, psychiatrie, neurověda a terapie traumatu.

Teorie přináší pochopení autonomního nervového systému (ANS), který je zodpovědný za regulaci různých fyziologických procesů v těle. ANS má dvě hlavní větve: sympatický nervový systém (SNS) a parasympatický nervový systém (PNS). Tyto dvě větve pracují v tandemu a udržují rovnováhu fyziologických reakcí těla na různé situace.

Celkově polyvagální teorie nabízí komplexní rámec pro pochopení vzájemného působení autonomního nervového systému, sociálního chování, emoční regulace a adaptivních reakcí na hrozby a signály bezpečí. Ukázalo se, že je cenná v oblasti psychologie, psychoterapie, léčby traumat a mezilidských vztahů. Polyvagální přístupy lze aplikovat všude tam, kde dochází k interakci mezi lidmi – tedy v podstatě všude: doma, v komunitách a skupinách, ve školství, v sociální sféře, v lékařské péči a také v korporátních společnostech i malých firmách. Všude tam, kde je mezilidský vztah a komunikace primárním aspektem a prioritou.

„Polyvagální teorie je nauka o významu bezpečí jako primárního předpokladu pro přežití, zdraví a životní pohodu“

 

„Lidské společenství je společenství nervových systémů, které se navzájem koregulují.“

Nervus Vagus – česky bloudivý nerv – je anatomicky popsán jako hlavový nerv č. 10. Je to nejdelší nerv v našem těle. Je rozvětven do mnoha větví, proto ten název poly-vagální.
Vagus „sbírá“ informace z útrob těla, orgánů hrudníku a břicha. To on může za to, že naše střeva a naše srdce rozpoznává bezpečí a nebezpečí daleko dříve, než naše mysl. Rozpoznává také jakékoliv pohnutí mysli v našich tvářích – naše obličeje jsou hlavním detektorem lži, pravdy, lásky nebo ohrožení.
Motorická vlákna – to jsou ta vlákna, která umožňují pohyb. Vagus je propojen s motorickými vlákny nervů obličeje a krku. Proto vnímá odraz našich nálad a také pomáhá v orientaci v prostředí, ve kterém se nacházíme. Jsem v bezpečí? To je to, co vagus zajímá.

Pokojná plavba životem

Ne vždy jsou naše životy jako pokojná plavba lodí a houpání se na vlnkách pohody a klidu. K životu patří i bouře, bolest a destrukce. Tak to je. Krize je velká příležitost ke změně. Pokud naše loď ztroskotá v bouři, nevadí, můžeme si postavit novou, silnější a odolnější loď pro další plavbu životem. Polyvagální teorie vysvětluje a poskytuje návod, jak se po takové bouři co nejlépe zotavit a jaké nové prvky do své lodi vestavět, aby příště odolala a ztráty nebyly tak velké.

Pohoda je jako cukrárna plná dobrot

Kdo z nás rád nevzpomíná na sladkosti z dětství? Všichni se snažíme věřit tomu, že jsme měli šťastné a spokojené dětství. Jsme formováni svoji rodinou, vzdělávacím systémem a společenskými normami, do kterých se rodíme. I když se všichni snažíme žít nejlíp, jak umíme, traumata z dětství, z primárních nefunkčních rodin, ze vzdělávacího systému, z vyloučení ze společnosti, pro kterou nejsme tzv. „normální“ – to v nás zanechává hluboké rány a my uvízneme v obranných mechanismech. Pak nežijeme. Ale přežíváme. Polyvagální teorie nám poskytuje orientaci a mapu svých obranných mechanismů a vítězných strategií přežití. Dokud o nich nevíme, nemůžeme je vyřešit. A to, o čem nevíme, nás má pod kontrolou.

Život je jako jízda na kole …

Život je jako jízda na kole, abychom nespadli, je třeba kolo udržovat v pohybu. Jenže – občas nás život dostane do stavu uvíznutí, zamrznutí – a my nejsme schopni sednout na kolo a jet. Nemáme sílu. Nemáme motivaci. Nevíme, kam bychom jeli a proč. Do kopce je to strašná dřina a z kopce to jede tak rychle, že nám to nahání hrůzu. Jak se udržet v sedle, v pohybu, mít na to všechno kondici a sílu? A ještě si užít tu cestu a pozorovat krajinu? Polyvagální teorie nabízí způsob, jak si udržet kondici svého nervového systému. Když víte proč a jak, dává vám to větší smysl a vnitřní motivace má otevřenou cestu. Máte sami pro sebe více pochopení a laskavosti. A také více energie, protože mnoho energie ztrácíme v odporu a ve vnitřním konfliktu se sebou. 

Polyvagální teorie přináší pochopení toho, jak se náš nervový systém vyvíjel po miliony let od nejstarších a primitivních systémů a jejich obranných reakcí až po dnešní komplexní strategie přežití a chování člověka. Naší primární potřebou je být v bezpečí a přijímán, akceptován – milován. Pokud zažíváme již od narození stavy ohrožení, nepřijetí a popření toho, kým jsme, stydíme se za svoji vlastní existenci, protože nemůžeme být sami sebou …

 „Naší biologickou nutností je spojení a koregulace s ostatními. Tento vrozený instinkt zažíváme jako neodmyslitelnou snahu o bezpečí, které lze dosáhnout pouze prostřednictvím podpůrných a zdravých sociálních vztahů, ve kterých spoluregulujeme své chování a fyziologii.“

Stephen W. Porges, tvůrce Polyvagální teorie

„Polyvagální teorie se může zdát na první pohled trochu složitá, ale jednoduše by se to dalo popsat takto: Když se cítíme v bezpečí, je spuštěn hierarchicky nejmladší ventrální vagový obvod = systém sociální angažovanosti.  To nám umožňuje sociální interakci, růst a zotavení. Ventrální vagové dráhy mohou také zabránit spuštění hierarchicky starších a primitivnějších obranných obvodů,  jakými jsou boj, útěk nebo zamrznutí, nejsme agresivní, ale ani stažení do sebe, funguje nám komunikace s lidmi, naší hlavní strategií je vyjednávání a respektujeme se navzájem. Svět nám připadá bezpečný a jako skvělé místo k životu.
Máme dostatek kapacity a zdrojů zvládat výzvy života.“

Toto video vám poskytne další vhled do souvislostí bloudivého nervu, autonomního nervového systému, stresu a obranných mechanismů.

Obsah videa:

  • 2:37 Co je bloudivý nerv
  • 6:21 Co všechno bloudivý nerv ovlivňuje
  • 27:30 Autonomní nervový systém, sympatikus a parasympatikus
  • 54:37 Neurocepce
  • 57:12 Polyvagální teorie
7
Cítících lidských bytostí
7
koregulací NS

Co vytváříme jako lidstvo svým myšlením, kolektivním vědomím? Jaký svět tvoříme?

“Lidé jako sociální savci se celý život snaží cítit bezpečně.
Tato snaha je zřejmě zakotvena v naší DNA,
a slouží jako hluboká motivace po celý náš život.”

Stephen W. Porges

“Závislost z polyvagální perspektivy můžeme chápat jako neúspěšnou strategii pro snižování detekce stavů ohrožení. Závislost jen zkresluje nebo otupuje pocity ohrožení. Z pohledu autonomního nervového systému je závislost možná jediná vítězná strategie, jak přežít trauma, bolest, násilí a zneužití.”

Jan Winhall

“...změny v mozku, proces zvaný neuroplasticita, k nimž dochází při závislosti, jsou stejné jako ty, které se dějí při tom, když jsme zamilovaní nebo vytrénovaní sportem.
Závislost tedy není chronické onemocnění, ale naučená reakce...”

Jan Winhall

Klíčem k uzdravení je pocit bezpečí

Neuro-cepce je schopnost nervového systému rozpoznávat míru a kvalitu bezpečí, ve kterém se každou vteřinu svého života nacházíme. Děje se to automaticky, podvědomě, 24 hodin, 7 dní v týdnu, po celý náš život.

Tělo, mysl, psyché

Prožívání bezpečí i reakce na ohrožující situace a nebezpečí – to všechno se děje na úrovni tělesné, mentální, emoční a psychické. Všechno je propojeno a všechno se vším souvisí. Tělo nezapomíná.

Komunikace

Komunikace není jen slovní projev. Komunikujeme neustále. I mlčení je způsob komunikace – když ztratíme důvěru v lidi, když se stydíme to říct, když máme strach z odmítnutí – naše nejhlubší a nejtajnější obsahy podvědomí jsou viditelné v našich tvářích a v projevu těla. I beze slov.

Cítíme jeden druhého

Naše lidské nervové systémy se za miliony let svého vývoje naučily to, že je bezpečnější a výhodnější existovat v komunitách, jsme vztahové bytosti. Sociální angažovanost – propojení s ostatními – je naše vrozená podstata.

Chceme být v bezpečí

Naše primární potřeba je být v bezpečí. Pokud zažíváme ohrožení a stres každý den, náš nervový systém aktivuje trvalé obranné mechanismy, které nás časem poškozují – trpíme depresemi, chorobami těla, nespavostí, závislostmi a jsme vyčerpaní.

Koregulace

Blízkost druhé lidské bytosti, která je k nám laskavá, nám dělá dobře. Její nervový systém vykazuje bezpečí a tento stav bezpečí se přenese i na nás. Tomuto jevu se říká koregulace. Vzájemně se regulujeme do stavu bezpečí. Toto naše nervové systémy umí a děje se to automaticky. Stejně je tomu i naopak, napětí a nervozitu si také předáváme navzájem.

Zajímá vás polyvagální teorie?
Máte zájem o vzdělávání v této oblasti?
Sledujte náš web a dění v Polyvagální komunitě na Facebooku.
Chystáme pro vás informační a certifikované výukové programy.

Close Menu

Inka Tichá, 2023