„Lidské společenství je společenství nervových systémů, které se navzájem koregulují.“
Ne vždy jsou naše životy jako pokojná plavba lodí a houpání se na vlnkách pohody a klidu. K životu patří i bouře, bolest a destrukce. Tak to je. Krize je velká příležitost ke změně. Pokud naše loď ztroskotá v bouři, nevadí, můžeme si postavit novou, silnější a odolnější loď pro další plavbu životem. Polyvagální teorie vysvětluje a poskytuje návod, jak se po takové bouři co nejlépe zotavit a jaké nové prvky do své lodi vestavět, aby příště odolala a ztráty nebyly tak velké.
Kdo z nás rád nevzpomíná na sladkosti z dětství? Všichni se snažíme věřit tomu, že jsme měli šťastné a spokojené dětství. Jsme formováni svoji rodinou, vzdělávacím systémem a společenskými normami, do kterých se rodíme. I když se všichni snažíme žít nejlíp, jak umíme, traumata z dětství, z primárních nefunkčních rodin, ze vzdělávacího systému, z vyloučení ze společnosti, pro kterou nejsme tzv. „normální“ – to v nás zanechává hluboké rány a my uvízneme v obranných mechanismech. Pak nežijeme. Ale přežíváme. Polyvagální teorie nám poskytuje orientaci a mapu svých obranných mechanismů a vítězných strategií přežití. Dokud o nich nevíme, nemůžeme je vyřešit. A to, o čem nevíme, nás má pod kontrolou.
Život je jako jízda na kole, abychom nespadli, je třeba kolo udržovat v pohybu. Jenže – občas nás život dostane do stavu uvíznutí, zamrznutí – a my nejsme schopni sednout na kolo a jet. Nemáme sílu. Nemáme motivaci. Nevíme, kam bychom jeli a proč. Do kopce je to strašná dřina a z kopce to jede tak rychle, že nám to nahání hrůzu. Jak se udržet v sedle, v pohybu, mít na to všechno kondici a sílu? A ještě si užít tu cestu a pozorovat krajinu? Polyvagální teorie nabízí způsob, jak si udržet kondici svého nervového systému. Když víte proč a jak, dává vám to větší smysl a vnitřní motivace má otevřenou cestu. Máte sami pro sebe více pochopení a laskavosti. A také více energie, protože mnoho energie ztrácíme v odporu a ve vnitřním konfliktu se sebou.
Polyvagální teorie přináší pochopení toho, jak se náš nervový systém vyvíjel po miliony let od nejstarších a primitivních systémů a jejich obranných reakcí až po dnešní komplexní strategie přežití a chování člověka. Naší primární potřebou je být v bezpečí a přijímán, akceptován – milován. Pokud zažíváme již od narození stavy ohrožení, nepřijetí a popření toho, kým jsme, stydíme se za svoji vlastní existenci, protože nemůžeme být sami sebou …
„Naší biologickou nutností je spojení a koregulace s ostatními. Tento vrozený instinkt zažíváme jako neodmyslitelnou snahu o bezpečí, které lze dosáhnout pouze prostřednictvím podpůrných a zdravých sociálních vztahů, ve kterých spoluregulujeme své chování a fyziologii.“
Toto video vám poskytne další vhled do souvislostí bloudivého nervu, autonomního nervového systému, stresu a obranných mechanismů.
Obsah videa:
Neuro-cepce je schopnost nervového systému rozpoznávat míru a kvalitu bezpečí, ve kterém se každou vteřinu svého života nacházíme. Děje se to automaticky, podvědomě, 24 hodin, 7 dní v týdnu, po celý náš život.
Prožívání bezpečí i reakce na ohrožující situace a nebezpečí – to všechno se děje na úrovni tělesné, mentální, emoční a psychické. Všechno je propojeno a všechno se vším souvisí. Tělo nezapomíná.
Komunikace není jen slovní projev. Komunikujeme neustále. I mlčení je způsob komunikace – když ztratíme důvěru v lidi, když se stydíme to říct, když máme strach z odmítnutí – naše nejhlubší a nejtajnější obsahy podvědomí jsou viditelné v našich tvářích a v projevu těla. I beze slov.
Naše lidské nervové systémy se za miliony let svého vývoje naučily to, že je bezpečnější a výhodnější existovat v komunitách, jsme vztahové bytosti. Sociální angažovanost – propojení s ostatními – je naše vrozená podstata.
Naše primární potřeba je být v bezpečí. Pokud zažíváme ohrožení a stres každý den, náš nervový systém aktivuje trvalé obranné mechanismy, které nás časem poškozují – trpíme depresemi, chorobami těla, nespavostí, závislostmi a jsme vyčerpaní.
Blízkost druhé lidské bytosti, která je k nám laskavá, nám dělá dobře. Její nervový systém vykazuje bezpečí a tento stav bezpečí se přenese i na nás. Tomuto jevu se říká koregulace. Vzájemně se regulujeme do stavu bezpečí. Toto naše nervové systémy umí a děje se to automaticky. Stejně je tomu i naopak, napětí a nervozitu si také předáváme navzájem.
Polyvagální Institut CZ - 2024