Jan Winhall

Od přežití k propojení: Návrat k sobě

Jan Winhall je výraznou osobností současné psychoterapie. Její práce propojuje několik oblastí, které si dlouho žily odděleně: neurovědu, somatickou psychoterapii, vývojovou teorii, a především hluboký respekt k tělesnému prožívání. Už více než čtyřicet let pracuje s lidmi, kteří nesou v těle příběhy bolesti – a místo snahy je „opravit“, nabízí cestu ke znovuprožívání bezpečí. Je autorkou Felt Sense Polyvagal Modelu™, terapeutického rámce, který mění způsob, jak vnímáme závislost, trauma i uzdravení. Ve zkratce? Závislost není patologie. Je to adaptace. A tělo není problém, nýbrž kompas.

Tělo si pamatuje i ticho

Příběh Jan Winhall nezačíná v univerzitních posluchárnách ani terapeutických místnostech, ale v tichu rodinného domu. Vyrůstala v prostředí, které na první pohled působilo „v pořádku“. Nic nechybělo – kromě něčeho zásadního: emoční otevřenosti. V rodině se nemluvilo o bolesti, o zraněních, o tom, co se děje „pod povrchem“. Všechno zůstávalo skryté, nepojmenované. Ale tělo si to pamatovalo. Uvnitř Jan cítila napětí, osamění, zmatek. Nevěděla tehdy, co přesně chybí – ale vnímala to všemi smysly.

Teprve v dospělosti začala chápat, že mnohé z jejích vnitřních vzorců nejsou „její vina“, ale otisk toho, co chybělo. Sama pro sebe později použila termín reparenting – vnitřní proces, ve kterém se člověk učí být sobě oporou, pečovat o své zraněné části s laskavostí, kterou kdysi nedostal. Tento osobní vhled ji přivedl k rozhodnutí studovat sociální práci na University of Toronto. Chtěla pomáhat druhým – ale tušila, že to musí začít pochopením sebe.

První setkání s traumatem: naslouchání příběhům, které bolí

Už během studií začala pracovat s mladými ženami, které přežily sexuální násilí a zároveň bojovaly se závislostí. Jejich příběhy byly syrové, plné bolesti, ale i nevyslovené odvahy. Jan v jejich slovech poznávala cosi známého – snahu přežít v prostředí, které neposkytuje emoční bezpečí. Nešlo jen o „problémy“, ale o hlubokou touhu těla najít úlevu.

Právě v této době se poprvé setkala s otázkou, která se později stala jádrem její práce:
Co když závislost není známkou slabosti, ale důkazem toho, že tělo dělá, co může, aby přežilo?

Focusing jako jazyk těla

Výrazný vliv na její směřování měla terapeutka Mary Armstrong, která ji seznámila s metodou Focusing – vnitřním nasloucháním tělesnému pocitu (felt sense), jak ho rozvinul filozof Eugene Gendlin. Pro Jan to bylo jako návrat domů. Tělesný prožitek se ukázal jako jazyk, kterým lze vyjádřit to, co slovy nejde. Trauma podle ní není primárně „vzpomínka“ – ale stav těla, který volá po regulaci.

Focusing jí otevřel novou dimenzi vnímání klientů – a také jí pomohl uchopit vlastní vnitřní svět. Postupně se stala lektorkou tohoto přístupu a začala jej integrovat do své terapeutické praxe, společně s vývojovou psychologií a somatickými přístupy, které v té době nebyly v hlavním proudu. Ale právě tam Jan viděla smysl: vnímat tělo jako místo, kde trauma nejen vzniká – ale kde se může i léčit.

Klinická praxe: vidět, co bylo dosud přehlížené

Po absolvování studia v roce 1981 se pustila do klinické praxe. Pracovala s dospívajícími dívkami a ženami, které nesly zkušenost zneužití, zanedbání a závislostí. V té době bylo běžné tyto klientky označovat za „narušené osobnosti“. Jan ale intuitivně cítila, že pod těmito nálepkami se skrývá hlubší příběh – pokus těla přežít v nepřijatelných podmínkách.

Místo snahy napravovat symptomy se rozhodla naslouchat. Nepotlačovala, ale zjemňovala. Nechtěla vést, ale doprovázet. Její styl byl tichý, ale pevný. Pomáhala ženám znovu se spojit s tělem – ne jako zdrojem bolesti, ale jako spojencem.

Teorie jako rámec: polyvagální teorie Stephena Porgese

Po letech práce Jan ale stále cítila, že jí chybí teoretický rámec, který by dokázal propojit tělesný prožitek s fungováním nervového systému. Ten objevila až v polyvagální teorii Stephena Porgese, která vysvětluje, jak autonomní nervový systém reaguje na vnímané ohrožení.

Polyvagální teorie jí dala nejen přesný jazyk, ale i mapu. Pomohla jí pochopit, proč tělo po prožitém traumatu sklouzává do dysregulace – a co s tím.

Felt Sense Polyvagal Model™: tělo, které hledá bezpečí

Spojením polyvagální teorie a Focusingu vytvořila Felt Sense Polyvagal Model™ (FSPM) – přístup, který změnil způsob, jakým nahlížíme na závislost. Publikovala jej v roce 2021 v knize Treating Trauma and Addiction with the Felt Sense Polyvagal Model, kterou Gabor Maté označil za „revoluční“.

FSPM chápe závislost jako strategii přežití. Když tělo nenachází bezpečí ve vztazích, sahá po látkách či chování, které přinášejí krátkodobou úlevu. Léčba tedy nezačíná „odstraňováním závislosti“, ale obnovou kapacity pro bezpečí v těle.

Model zahrnuje tzv. čtyři kruhy (Four Circle Practice), které pomáhají klientovi zmapovat, v jakém stavu se nachází:

• Každodenní bezpečí (ventrální vagus)
• Chaos (sympatická aktivace)
• Rigidita (obranné vzorce)
• Odpojení/útlum (dorsální vagus)

Terapie pak není lineární „oprava“, ale citlivý pohyb mezi těmito stavy, s cílem obnovit kapacitu těla být ve spojení a regulaci.

Spolupráce s Porgesem a vzdělávání dalších terapeutů

Jan dnes úzce spolupracuje se samotným Stephenem Porgesem v rámci Polyvagal Institute, kde spoluvytváří vzdělávací programy a workshopy. V sérii Vagus Adventures propojují teoretické poznatky s praktickým tělesným zakotvením.

Její práce má stále silnější ohlas. Nejen v terapeutické komunitě, ale i mezi lidmi, kteří hledají vnitřní porozumění svým tělesným vzorcům, závislostem a reakcím. Jan přináší hlas, který je vědecký, a přitom hluboce lidský. Její přístup neodsuzuje – zvědomuje. Nediktuje – doprovází.

Cesta zpět k sobě

Práce Jan Winhall nám připomíná něco zásadního – že v každém z nás existuje moudrost, která se vždy snaží nám pomoci přežít. I když to někdy vypadá chaoticky, bolestně nebo destruktivně, tělo nikdy není naším nepřítelem. Je to spojenec, který volá po pozornosti, po zpomalení, po bezpečí.

Felt Sense Polyvagal Model™ není jen terapeutická metoda – je to pozvání k návratu domů. Do těla, které ví. Do místa, kde se bolest může proměnit v porozumění. Do prostoru, kde závislost není konec, ale začátek hlubšího vztahu k sobě.

Výcvik v přístupu Felt Sense Polyvagal Model ™ jsem absolvovala v roce 2023. Následovaly další pokračující kurzy s Jan Winhall – Practice Lab FSPM a Focusing. Byly to pro mne naprosto určující a přelomové zkušenosti. I když jsem kraniosakrální terapeutka, tento polyvagální přístup naprosto jedinečným způsobem zkvalitnil a posunul moji terapeutickou praxi pro práci s hlubokými traumaty, i těmi svými.

Osobně jsem se s Jan setkala v roce 2024 v Postupimi na konferenci Polyvagal Institute. Měla jsem možnost zažít její práci naživo, zažít silný transformující prožitek bezpečí na jednom z jejích workshopů. Bylo to opravdu velmi obohacijící, vidět sílu autonomního bezpečí, vtěleného bezpečí v podání této drobné dámy.

„Jan, jsem velmi vděčná, že jsem se od Tebe mohla učit a stále se učím. S velkou úctou se těším na naši spolupráci a věřím, že se nám brzy povede přeložit i Tvé kurzy do češtiny.“ Inka