POLYVAGÁLNÍ TEORIE = JAZYK NERVOVÉHO SYSTÉMU

Jako společnost jsme v procesu uvědomování si, že komunikujeme prostřednictvím nervového systému stejně intenzivně, jako prostřednictvím mysli a intelektu.

Praktický význam polyvagální teorie v osobním i profesním životě výstižně
popisuje Deb Dana, spolupracovnice Dr. Stephena Porgese a spoluzakladatelka Polyvagal Institute USA:

„Uzdravení není jen o změně myšlení. Je o tom, co cítíme, když myslíme. Je to tělesný proces.Ve své praxi jsem stále znovu viděla, že lidé rozumějí tomu, co se jim stalo – ale jejich tělo pořád reaguje, jako by bylo v nebezpečí. Klíčový zlom přišel, když jsem se setkala s prací Stephena Porgese a jeho polyvagální teorií. Najednou jsem měla v rukou přesný rámec, který pojmenovával to, co moje intuice dávno věděla: že nervový systém má svůj vlastní jazyk. Polyvagální teorie mi dala jazyk pro to, co moje tělo vždycky vědělo. A umožnila mi ten jazyk sdílet s ostatními.“

V jakých oborech lidské činnosti
a v jakých životních situacích je polyvagální teorie užitečná?

Jednoduše – polyvagální přístupy zkvalitní vaši profesní praxi a přinesou vám do osobního života více energie a radosti.

Polyvagální přístupy jsou funkční pro:

terapeutickou práci s traumatem a závislostmi
k urychlení úzdravy a rekonvalescenci
práci s dětmi
pedagogy, speciální pedagogy a průvodce
porodníky, porodní asistentky a duly
pečující osoby o dlouhodobě nemocné
poskytovatele paliativné péče
lékaře a zdravotní sestry
průvodce osobním rozvojem a kouče
personalisty
všechny zde neuvedené profese, kde je kvalita komunikace a lidský přístup prioritou
vlastní osobní pochopení svých reakcí, zátěží, nemocí atd.

Psychoterapie

V moderní psychoterapii se stále více klade důraz také na přizvání těla k prožívání. Vše se neděje pouze v hlavě, ale také v těle. Tyto přístupy, z těla nahoru – „bottom-up“ jsou nedílnou součástí všech přístupů práce s tělem. Je důležité si uvědomit, že bezpečí není kognitivní proces, ale autonomní zkušenost a prožitek. Celostní terapeutické přístupy zahrnují jak práci s myslí, tak práci s tělem.

Pomáhající a pečující profese

V pomáhajících profesích mají polyvagální přístupy dvojí efekt. V prvé řadě nabízí účinné nástroje pro seberegulaci a péči o sebe. Kdokoliv, kdo pečuje o druhé, potřebuje pečovat i o sebe více, než kdokoliv jiný, aby měl dostatek zdrojů a kapacity rozdat se pro druhé, být tam i pro ně. A v samotném procesu péče, provázení a podpory umožňují polyvagální přístupy vytvořit kvalitní profesní lidský vztah, kontakt a propojení s druhým člověkem, což je prvořadé napříč všemi pečujícími obory, od systémové lékařské a paliativní péče až po individuální péči o rodinu a děti.

Vzdělávání dětí

Polyvagální teorie objasňuje, co je pro „učení se“ novým věcěm z biologického hlediska podpůrné a co naopak omezující. Poruchy učení mají svůj původ v dysregulaci autonomního nervového systému. Jinými slovy – když se cítíme být v bezpečí, jsme otevření novým možnostem, jsme komunikativní a zvídaví. To většina dětí přirozeně je, ale pouze do té doby, než je nefuknční vzdělávací systém umlčí a odpojí od sebe. Z vlastní zkušenosti víme, jak hluboce zakořeněná jsou naše školská traumata.

Interiér kliniky Centra zdraví a prevence – Ambulance psychosomatické medicíny
ve Fakultní nemocnici v Olomouci

Personalistika firem

Společnost, orientovaná na výkon a založena na neustálém ekonomickém růstu, generuje pracovní trh zaměřený především na zisk pro firmy, ne na „pohodu“ pro zaměstnance. Výkon, tabulky, grafy, čísla, výnosy. Je to zahlcující, je toho příliš moc. Někdo je schopen podávat výkony pouze pod tlakem, ale to znamená, že se ocitá v režimu přežití. Jak dlouho to může takto fungovat? Do té doby, než onemocní, vyhoří a vezme si dlouhodobou nemocenskou. Taková je realita. Nový trend aplikovaných polyvagálních přístupů ve firmách umožní vytvářet lidsky příjemné prostředí, nastavit kvalitní komunikaci a nasměrovat tolik cennou energii člověka k výkonu, který má smysl.

Sociální oblast

Také v sociální sféře jsou poskytovatelé sociálních služeb a péče vystaveni velkému tlaku ze strany svých klientů. Denně jsou v kontaktu s lidmi, kteří se nacházejí v obtížné životní situaci. Dlouhodobě nemocní, staří a nepohybliví lidé v ústavech sociální péče, mentálně či fyzicky oemzení lidé, kteří se bez cizí pomoci neobejdou, jsou pro fyzickou a psychickou odolnost pečujícího personálu velkou výzvou. I tady mohou polyvagální přístupy pomáhat zvládnout náročnost práce, ve které jste denně nablízku utrpení druhé lidské bytosti. Samostatnou kapitolou jsou pracoviště OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí), i zde vnímám polyvagální přístupy a informovanost pracovníků jako velmi užitečné a podpůrné.

Osobní rozvoj a vzdělávání dospělých

Polyvagální teorie objasňuje také to, co se s námi děje, když se nám život nedaří a my se neumíme „pohnout z místa“. Pokud uvízneme v obranném režimu boje, útěku či zamrznutí, ocitáme se v boji o přežití a biologickou prioritou není rozvoj a růst, ale udržení energetických kapacit na zajištění existenčních potřeb. To je jasný princip, který věděl už A. Maslow, když definoval Pyramidu potřeb. Nejdříve se potřebujeme cítit v bezpečí, mít zajištěny existenční potřeby, pak je důležité mít kvalitní podpůrné vztahy a až pak máme prostor pro sebeaktualizaci, tedy seberozvoj.