Nasazujeme laťku hodně vysoko
Velká motivace pro nás, pro Institut, je poskytovat opravdu to nejkvalitnější vzdělávání v oblasti polyvagální teorie, a to jak po odborné stránce, tak po té obsahové. Odbornost je zajištěna tím, že přinášíme kurzy od samotných tvůrců polyvagální teorie (Stephen Porges a Deb Dana) a od profesionálů, kteří polyvagální přístupy aplikují do praxe a mohou se opřít o svoji mnoholetou (10 – 30 let) zkušenost. Nikdo takový u nás v České republice není, jsme na začátku. Obsahovou laťku nastavujeme také velmi vysoko, nikdy se nespokojíme s umělými automatickými překlady, s titulky generovanými umělou inteligencí, s videi namluvenými česky hlasem umělé inteligence apod.
Podobně chybně přeložené nabídky aplikací kolují českým internetem, protože i u nás rapidně roste počet vyhledávání slov „vagus“ a „polyvagální teorie“ ve vyhledáváčích a GPT. Jsme potenciálně rostoucím trhem pro tento typ produktů. Tento překlad nás ale pobavil, protože bloudivý nerv je zde přeložen jako BUDOUCÍ NERV. Ano, vagus je jistě nervem budoucnosti! A jsou mu v tomto popisu přiděleny i takové schopnosti, jakou je vytvářet ranní mlhy!

Bloudivý nerv, vagus, polyvagální teorie – tato slova začínají být v našem českém internetovém prostředí čím dál častěji viditelnými. A to je dobře. Když jsem v letech 2017 – 2018 hledala zdroje informací o polyvagální teorii v češtině, nenašla jsem téměř nic. Tak mi nezbylo nic jiného, než se pustit do zkoumání polyvagální vědy ze zahraničních zdrojů. Tenkrát mě překvapilo, jak bohatě rozmanité, co se kvality týká, tyto zdroje byly. Od vědeckých studií pana Stephena Porgese, tvůrce polyvagální teorie až po nepřesné informace, vytržené z kontextu. Na YouTube mě zaujalo video s názvem Jak stimulovat bloudivý nerv. V tom videu ukazovala nějaká žena, jak si masírovat oblast kolem uší, jak je pro bloudivý nerv zdravé foukání do slámky a podobné praktické návody. Přišlo mi to zajímavé, ale nebylo v tom videu žádné vysvětlení, proč zrovna tyto aktivity fungují, jen tam bylo vysvětleno, že se tím zbavíme stresu a zklidníme se. Mi ta cvičení někdy fungovala a někdy ne. A chtěla jsem přijít na to, proč. Teprve až jsem skutečně pochopila význam bloudivého nervu a jeho úlohu v autonomním nervovém systému, teprve pak mi všechny ty „povrchní“ návody a triky začaly dávat hlubší smysl. Pro mě osobně bylo důležité pochopit kontext a souvislosti toho, co s tělem dělám a jak na to moje tělo autonomně reaguje. V mém zkoumání nastal velký posun k pochopení díky práci Deb Dany. Deb Dana je psychoterapeutka a polyvagální přístupy využívá ve své praxi v podstatě od doby vzniku polyvagální teorie (cca 30 let) a bez nadsázky by se dala zařadit mezi spolutvůrce polyvagální teorie, protože ji uchopila a empiricky otestovala ve své praxi. Její kniha Polyvagal Exercises for Safety and Connection 50 Client-Centered Practices (Norton Series on Interpersonal Neurobiology) byla prvním praktickým návodem a průvodcem pro mne i pro mé klienty v terapii.
Čerpat z knih už mi nestačilo, a tak jsem se přihlásila do online kurzů a webinářů, které na začátku nabízel Polyvagal Institute. Nejdříve do těch základních, abych se ujistila, že jsem si veškerou teorii vyložila správně a nedošlo v mém neodborném překladu z angličtiny do češtiny k nějakému zásadnímu nepochopení. A to jsem si ověřila. Nic nebránilo tomu, abych se pustila do hlubšího studia aplikované polyvagální teorie. Jelikož mě zaujalo téma závislostí a traumat, pustila jsem se do studia Felt Sense Polyvagal Model od Jan Winhall. Pronikla jsem do velmi hlubokých vrstev svých stínů a vlastních traumat, ale také jsem narazila na obrovskou bariéru, kterou pro mne byla angličtina. Vyjádřit slovy pocity a stavy, vynořující se během terapií, bylo pro mne náročné v mém rodném jazyce, česky, natož pak hledat vhodný ekvivalent v cizím jazyce. Dále jsem narazila na bariéru – konflikt mezi stavem plné bdělosti a kognice a potřebou zůstat ve flow a nechat hovořit tělo. Přesněji – když jsem se během terapie potřebovala dostat do stavu flow a vypnout „hlavu“ a nechat hovořit tělo, rušilo mě slovní provázení terapeuta, který na mě hovořil anglicky. Což vyžadovalo najednou zapojit hlavu a analyzovat to, co mi říká. To neustálé přepínání z hladiny alfa do hladiny beta bylo pro mě velmi rušivé a někdy až frustrující.
Díky této zkušenosti jsem pochopila, že tělo si mapuje zranění a uchovává vzorce spojené s mateřským jazykem. Neurolingvistické programování těla a mysli se děje v raném dětství a naše mysl reaguje na pokyny, slova, konstatování, hodnocení rodičů, učitelů atd. v pro nás přirozeném jazyce, který se nám vtiskl do podvědomí.
To byla první, velmi intenzivní motivace k tomu, abych k nám do ČR nějakým způsobem dostala tyto velmi kvalitní kurzy a výuku polyvagálních přístupů v našem rodném jazyce.
Velmi zajímavá zkušenost je pro mne slyšet výklad Deb Dany česky. Její práci znám, přečetla jsem několik jejích knih, viděla mnoho videí, zažila ji naživo loni v Postupimi. A přesto mě její výukové lekce, (kurz Polyvagální teorie: Principy a praxe – momentálně překládáme a brzy spustíme do prodeje českou verzi) které poprvé v životě slyším v rodném jazyce, oslovují naprosto novým a hlubším způsobem.
I když se anglicky domluvím, rozumím a komunikuji, přesto je to v rodném jazyce absolutně jiné. Má neurocepce vnímá více signálů bezpečí, orientace a porozumění na podvědomé úrovni. A to otvírá plný potenciál výuky a aplikování do svého osobního příběhu.
Než jsem se vydala na dráhu terapeutky, byla jsem SW tester, učila jsem Excel a jemu podobné softwary. V této oblasti mi angličtina nikdy nevadila a vše pro mne bylo srozumitelné. Jenže oblast osobního rozvoje, práce s tělem, hlubinné terapie traumat a závislostí je výhradně založena na provázení v rodném jazyce, obzvláště pokud aplikujeme polyvagální přístupy! Pokud nerozumíme jemným nuancím slova, výrazu, pocitu, naše neurocepce se ocitá v režimu dezorientace a ohrožení. To nás stojí více energie, kterou bychom mohli využít k procesu léčení. Místo toho tuto energii věnujeme do procesu vyhodnocování a orientace, abychom si vyjednali pocit bezpečí. Je to docela frustrující.
Nasazujeme laťku hodně vysoko
Velká motivace pro nás, pro Institut, je poskytovat opravdu to nejkvalitnější vzdělávání v oblasti polyvagální teorie, a to jak po odborné stránce, tak po té obsahové. Odbornost je zajištěna tím, že přinášíme kurzy od samotných tvůrců polyvagální teorie (Stephen Porges a Deb Dana) a od profesionálů, kteří polyvagální přístupy aplikují do praxe a mohou se opřít o svoji mnoholetou (10 – 30 let) zkušenost. Nikdo takový u nás v České republice není, jsme na začátku. Obsahovou laťku nastavujeme také velmi vysoko, nikdy se nespokojíme s umělými automatickými překlady, s titulky generovanými umělou inteligencí, s videi namluvenými česky hlasem umělé inteligence apod. Hlas, zejména jeho prosodie, je významným regulačním činitelem v neurocepci, který umožňuje – nabízí propojení a koregulaci. Umělý hlas ani umělé titulky toto nenabízí. Za naší prací budete vždy cítit lidskost, propojení a sounáležitost. To je polyvagální přístup v praxi. Polyvagální teorie, to nejsou jen informace, to není jen teorie. Plně pochopená polyvagální teorie není kognitivní proces, plně pochopená polyvagální teorie je žitá vtělená zkušenost! Je to žitá biologie soucitu!
Můžete si masírovat ucho, můžete denně aplikovat tzv. polyvagální techniky na nervus vagus, ale může se stát, že to z dlouhodobého hlediska nebude funkční cesta k trvalému uzdravení, ale pouze nástroj v akutní fázi např. zahlcení. Neexistují žádné zázračné instantní techniky. Změna musí přijít zevnitř. Je důležité se umět zorientovat ve svých autonomních stavech, je důležité vyznat se ve svých obranných reakcích. Teprve pak lze změnit postoj k zátěžovým situacím. Na základě svého autonomního mapování se lze zorientovat ve svém prožívání a chování a následně se naučit svůj autonomní systém regulovat. To zabere určitý čas. A to si uvědomujeme.
A také si uvědomujeme, že se český (nejen) internetový prostor pomalu zaplňuje články, návody a kurzy s trendy obsahem „vagus“, „bezpečí“ a „polyvagální teorie“, jejichž obsahy jsou z naší zkušenosti zkratkovité, často se špatným překladem či AI dabingem. Jak už jsem uvedla výše, nelze o bezpečí nebo o polyvagálních přístupech pouze hovořit. Bezpečí a laskavost je vtělená žitá zkušenost.
Bezpečí není kognitivní proces.
Bezpečí je autonomní zkušenost.
Deb Dana
Laskavost
je aktivní, trvalé a záměrné využívání
ventrální vagové energie ve službách léčení.
Deb Dana
A proto nasazujeme laťku velmi vysoko. Kvalita, odbornost, obsah. To je naše priorita. A také živoucí lidská radost, kterou do našeho tvoření dáváme. Chceme, aby naše ventrální přítomnost a vzájemnost byla i mezi řádky cítit. Když vytváříme český překlad kurzu, vlastně jej vytváříme pro vás znovu. Ladíme se na vás a jsme v duchu s vámi.
Jak probíhá takové „překlopení“ celého výukového programu do češtiny?
- Nejdříve daný kurz celý naposloucháme v originále, pročteme všechny prezentace a doplňující textové materiály.
- Pak začínáme s překlady – přepisy titulků video lekcí s časovými kódy přeložíme do češtiny tak, aby české sdělení dávalo smysl, bylo v souladu s českým názvoslovím a ustálenými pojmy a aby se časově vešlo do zvukové stopy, korespondující s tím, co se děje v obrazové stopě videa. To je mravenčí práce s mnoha škrty.
- Dále přeložíme prezentaci, která se používá ve videu. Ve videu se tyto obrázky musí vystřihnout a nahradit obrázkem z prezentace v češtině. Ve videu se střídají pohledy na mluvícího, který přednáší s pohledy na obrázky z prezentace.
- Když tohle máme hotovo, začneme s „dabováním“ video lekcí. Vůbec není jednoduché zároveň mluvit, zároveň sledovat to, co je na monitoru, trefit se do časové stopy, aby česká zvuková stopy trvala stejně dlouho, jako ta původní. Velmi zajímavá práce a také docela technicky náročná.
- Další fáze je asi nejdelší – je to finální střihová a korekční úprava všech video sekvencí. Kolikrát se nám stalo, že bylo třeba ještě něco „namluvit“ jinak, opravit, posunout, vyměnit obrázek atd. Práce střihače je velmi precizní. Jsou to hodiny práce. Další hodiny trvá, než se všechna videa zpracují do výsledného formátu. A další hodiny trvá, než se všechna videa nahrají na Vimeo.
- Jakmile jsou všechny podklady hotové, začíná práce webmastera, který všechna videa a texty poskládá do výukové webové stránky. Tuto stránku kurzu je nutné propojit s automatickými funkcemi platební brány a fakturace, abyste ihned po zaplacení mohli obdržet přístupové údaje a pustit se do studia.
Jsme na samotném začátku a zatím tohle všechno děláme ve svém volném čase. Učíme se. Ale dává nám to hluboký smysl a přináší mnoho radosti a společných chvil.
Pokud vám dává smysl to, co děláme, a chcete nás podpořit, ještě stále běží kampaň na Startovači – do středy 4.6. nám můžete přispět do začátku.
Inka